Pracovní začátky

Začal jsem pracovat na cévní chirurgii v nově zrekonstruované menší krajské nemocnici (no, menší na německé poměry, s celkem 1000 zaměstnanci, heliportem, velikými centrálními sály, CT, MR a super vybavením by to u nás byla super nemocnice….) v Brandenburgu (asi 50 km severně od Drážďan). Nemocnice jako taková se skládá celkem ze 2 nemocnic ve 2 sousedních vesnicích. Obory jsou rozděleny tak, aby se vzájemně doplňovaly a zároveň umožňovaly se v případě potřeby doplňovat (např. při nedostatku lůžek a operačních sálů na našem oddělení jezdíme operovat ambulantní operace do sousední nemocnice).

Po nástupu mě nechali celý týden jen tak se koukat na operace (plat sem dostával, takže jsem byl spokojený), abych po škole dostal vůbec nějaké ponětí, o čem cévní chirurgie pojednává. Povinnosti jako takové na mě byly nakládány velmi pomalu. V prvních týdnech jsem měl na starosti jen převazy, odebírání krve, kanyly, následovaly příjmy pacientů, do a toho se přidaly asistence u operací. Postupně jsem se víc a víc zapojoval do vizit a do určování plánu předoperačního vyšetřování a pooperační péče. Asi tak po třech měsících jsem začal sám operovat (začal jsem být vypisovaný jako operatér za asistence starších doktorů) – s tím souvisí i psaní operačních protokolů. Všechno to probíhalo v naprostém klidu a pohodě.

Za těch několik měsíců se docela zlepšila i moje němčina. Jak jsem se již dříve zmiňoval, podle zkušeností, které v nemocnicích mají, člověk v cizím prostředí, když je v každodenním styku s cizím jazykem a je donucený MLUVIT, tak sám, bez toho, abych po večerech studoval slovíčka (na což jsem byl vždycky líný), je schopný jazyk pochytit a brzo je schopný říct tak nějak co vlastně chce.

Po dvou letech si přijdu, že němčina není už vůbec žádný problém. I když velmi často mluvím česky (za ty 2 roky, kdy v Senftenbergu pracuji a byl jsem v nemocnici Čech jen já, přišlo okolo 10 českých kolegů – z velké části mladých lékařů – proto jsme s kolegy z okolních nemocnic v kontaktu, střetáváme se a navštěvujeme se, takže jsme si vybudovali takovou malou českou komunitu), jsem schopný komunikace s pacienty, vyjádřit empatii, povídat s kamarády nebo se v němčině pohádat… zkrátka sem si uvědomil, že mě němčina v komunikaci vůbec neomezuje.